Mladá žena hledí ven širokýma, zraněnýma modrýma očima, její bledá tvář vystupuje z teplého oparu rzi, okru a kouřové šedi. Pavel Filin buduje rysy volným, nasyceným tahem štětce a přes její ústa vede jemnou linku končící čímsi, co působí jako malý přívěsek či semenný lusk, náznak potlačené myšlenky.