Dvě mladé dívky se k sobě těsně naklánějí, hlavy skoro u sebe, oči sklopené k něčemu, co drží mezi sebou. Pavel Filin buduje tento okamžik volnými, sebejistými tahy štětce a nechává tyrkysové šaty zářit proti teplým okrovým a fialovým stínům, zatímco tváře zůstávají měkké a napůl osvětlené.