Malá dívka v červené sukni a tmavém živůtku stojí v poli zlatého obilí, zatímco za ní se stahuje bouře a obloha temní do těžké šedi. Její vzhůru obrácená tvář zachycuje poslední teplé světlo, když si k tělu tiskne svazek stébel, ostražitá a nehybná. Pavel Filin buduje výjev hustými, gestickými tahy a výrazným kontrastem jantarové a břidlicové, čímž dodává této originální olejomalbě napjatou, bdělou náladu.