Malá dívka v modrých šatech stojí bosá na hromadě knih, jednu ruku opřenou o zeď, a ohlíží se přes rameno. Pavel Filin buduje postavu volným, sebejistým rukopisem a teplé zlatavé pozadí nechává rozplynout do jemné abstrakce, takže klidný dětský pohled se stává tichým středem výjevu.