Mladá postava v bílém nabíraném límci se opírá o světlé varhany, pohled stočený stranou k divákovi, zatímco na vzdáleném okraji spočívá malá loutka Pinocchia. Pavel Filin buduje výjev hustými, přerušovanými tahy štětce a nechává tlumené šedi a teplé okrové tóny pleti splynout s náhlými záblesky červené a modré. Nálada je tichá a lehce zádumčivá, portrét, který se zdržuje mezi hrou a snem.