Chlapec v nabíraném bílém límci vzhlíží vzhůru, jednu ruku zvednutou k bradě v okamžiku tichého úžasu, zachycen v půli myšlenky, jako by sledoval kouzlo příběhu. Pavel Filin buduje postavu volným, sebejistým rukopisem, staví teplé okry a červené proti chladným šedozeleným stínům, zatímco světlo se jemně shromažďuje na vzhůru obrácené tváři.