Žena se k nám otáčí s prstem přiloženým ke rtům, její pohled je tichý a tázavý. Pavel Filin buduje tvář z volných, přerušovaných tahů a skvrn růžové, tyrkysové a okrové barvy, které se rozplývají v jemném, tlumeném pozadí, takže postava jako by se napůl vynořovala z barvy.