Dvě postavy sedí těsně vedle sebe na lavičce u okraje vody, zobrazené zezadu, jak hledí na moře pod deštníky zmítanými větrem, a nedaleko posedává zvědavý racek. Pavel Filin buduje scénu hustými, gestickými tahy a teplým zlatavým pískem kontrastujícím s chladnou modrou oblohou, přičemž špachtle zanechává po celé ploše viditelné hřebeny barvy.