Skupina dětí v karnevalových kostýmech prochází zamlženým, sluncem prozářeným davem; nejmenší dítě v bílém se dívá přímo na nás širokýma, nejistýma očima. Pavel Filin buduje scénu volným, sebejistým rukopisem a nechává postavy v pozadí rozplynout do teplých okrů a modří, aby ti nejmenší v bílém zůstali v centru pozornosti.