Bílá váza drží kytici, v níž se květy rozplývají do lidských tváří, jen zpola utvořených a snových, vystupujících z volných žlutých a zelených tahů štětce. Pavel Filin buduje obraz hustými, gestickými tahy na měkkém modrozeleném pozadí, takže se zdá, že květiny a tiché tváře sdílejí jeden dech.