Postava s oholenou hlavou vystupuje z hlubokého stínu, jeden prst přiložený ke rtům v gestu ticha, které jako by ztišilo celé plátno. Pavel Filin buduje obličej neklidnými tahy žluté, červené a modré, takže pleť působí téměř jako vitráž na tlumeném tmavém pozadí, přičemž vous se rozpouští do chladné modři.