Ležící akt se prostírá napříč plátnem, tvář obrácenou k nám, zatímco zdvižená noha vede pohled vzhůru do teplého jantarového oparu. Pavel Filin buduje postavu volnými, malířskými tahy a nechává spodní okraj rozplynout do chladných modrošedých stékajících stop, takže tělo jako by se vznášelo mezi světlem a stínem.