Osamělý strom stojí proti zamračené modrozelené obloze, jeho koruna zachytává poslední teplé světlo, zatímco za ním prosvítá trhlina v mracích. Popředí přechází ze stinné hnědé země do jasného pruhu zlatavého světla a hustý, jistý rukopis dodává celé scéně skutečnou váhu a pohyb.